Beru do ruky mandolinu,beru do ruky Gvendolinu, kterou tu bremsti muzikanti zanechali stat. Vidim to stesti,vidim tu silu, vidim ten ohen, vidim tu vilu zkousim se touhle divnou zarivosti prokopat,
protoze: prijeli jsme do stanice PRAHA - BECHOVICE.!!!
Stozary padaj na koleje, v modravem dymu orac seje a cinkot lahvi prehlusuje ticho v zatoce. Gvendolina je unesena , traslavou rukou uchvacena, tiche kroceje silencovy mlaskaj ve stoce.