Do perutí v konečcích řas... Jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz Že cítím ztrátu Ve svém aparátu
To ticho před bouří Co zebe víc než vanilkové nebe Tři plus milión sto básní Že napíšu zas... A můžeš se dívat a vstupné si nech Jen když mé tělo orosí dech
Už dobře znám to tiché hřmění Kdy zrcadlením se vrací To co ztrácím... Už dobře znám to tiché hřmění Kdy zrcadlením se vrací To co ztrácím...
Do perutí v konečcích řas... Jak z telefonních tónů vypustím hlas Že chci přímou linku Jen na chvilinku
Než sečtu kresby letokruhů Já z knihy ohrožených druhů Já milenec něžně brutálních krás... A můžeš se dívat a vstupné si nech Jen když mé tělo orosí dech
Už dobře znám to tiché hřmění Kdy zrcadlením se vrací To co ztrácím...
Už dobře znám to tiché hřmění Kdy zrcadlením se vrací To co ztrácím...
Do perutí v konečcích řas... Jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz Že dobře znám to tiché hřmění Kdy zrcadlením se vrací To co ztrácím...
Už dobře znám to tiché hřmění Kdy zrcadlením se vrací To co ztrácím...