Lyrics:

Dívka bledá ze starého hradu, co vychází nocí na cimbu?í.
Pokoj hledá a nenachází, její závoj zavlaje na v?ži.
Záhadnou svou mocí ?elo chmu?í, bílý závoj nezamrazí.
Kdo chce znát bílou paní p?eruší no?ní spaní,
kdo má rád bílou paní, ten vytuší ...
Smutek z jejích no?ních procházek po rozpadlých zdích,
smutek vynucených vycházek po zaprášených síních.
M?síc bledý velikou má vadu, svitem nezah?eje, jenom chladí.
Smutn? hledí, bez úsm?vu, ozv?na krok? utichne v prot?ži.
A vítr nezav?je, nepohladí, drsnost rok? bez prodlevy.
Kdo chce znát bílou paní p?eruší no?ní spaní,
kdo má rád bílou paní, ten vytuší ...
Smutek z jejích no?ních procházek po rozpadlých zdích,
smutek vynucených vycházek po zaprášených síních.
Když pak stojíš v mým zákoutí s pohledem do kraje z gotického okna,
tak málem t? to zarmoutí, že vítr vlasy rozevlaje u gotického okna.
Tv?j smích ji probudí z denního spánku neviditelná pro nás.
Její dech nás zastudí zachv?ním vánku, neviditelná pro nás.
Vždy? nechce být duchem, už nechce být sama, nechce být smutná, tak moc ji to schází.
Z krve a cit?, má lásko, nesmíš být bílou paní,
lásko, nesmíš být bílou paní.
Má lásko, nesmíš být bílou paní,
lásko, nesmíš být bílou paní,
bílou paní, bílou paní...