Lyrics:

Je nadhernej veèer,
tak zaèinam psat
a vino mi dodalo sil.
Bùh mi byl svìdkem,
když mìl jsem tì rad,
to tenkrat snad ještì byl.

Tvý dopisy všechny
jsem tisickrat èet,
v nich stalo jak v tvým klinu spim.
Však s poslednim volnem se roztøištil svìt,
v nìmž nikdy tì neopustim.
Pak u vlaku ty, cizi žena,
Promiò mi, že jsem ti lhal,
ještì teï slyšim tì toužebnì sténat,
tu tvoji fotku jsem roztrhal.

Už nepøidu nikdy tou pìšinou k vam,
viš ja jsem teï tady, ty tam.
U diry v blatì se sam sebe ptam
a sam si i odpovidam.

Proè u vlaku jste staly, na mì
jste se smaly, ty a moje mama
starši cizi dama,
dìtskej pokoj k smichu,
poveèeøim v tichu, rozhovory vaznou
vždy mam duši prazdnou.
Vzpominky jen boli a už na cokoliv,
ztracenej je kliè, už abych byl pryè.
Zpatky se chci vratit, ne se tady ztratit,
fronta zpatky laka domov pro vojaka.

Když zemì je rozryta polibky dìl
a hvizdani protina vzduch.
Piše ti kaciø, co do pekla chtìl,
pro mameni barevnejch stuh.
Pro tenhle okamžik nemùžu lhat
a utikat jak malej kluk.
A jinej zabuši u vašich vrat,
mì uhranul polnice zvuk.

Když zatroubi nam k boji,
tak to za to stoji.
Nenavist je laska, kolem zemì praska.
Plameny se maji, když si s nama hraji.
Pak nastane klid a my snad mùžem jit.
Každej do svý diry, bez boha a viry,
z ušlapnutejch brancù zbyla banda kancù.
Tak se teda mìj a nìco si pøej,
než se nebe zøiti a tak skonèi žiti.

A tak posilam ti pozdrav z fronty,
oheò už pøestava høat.
Vino je silný
a teplouèký støilny pøijmou mì s laskou,
až odejdu spat.